Pravěké osídlení

Okolí obce bylo osídleno již v době kamenné. Podle kamenných zbraní (dodnes bohužel nedochovaných), které byly nalezeny v „Močidlách“ a „Pod Bořím“ je možno usuzovat, že území obce navštěvovali pravěcí lovci sídlící v nedalekých jeskyních v Moravském krasu.

Současná mapa s vyznačenými body Močidla a Pod Bořím

 

Středověké osídlování

Obec pravděpodobně založili již kolem roku 1250 kolonisté povolaní rodem pánů z Ceblovic. Bratři Bohuš a Hartman z Ceblovic, majitelé holštejnského panství, pověřili schopné muže (tzv. lokátory) získáním řady rodin v hustě obydlených krajích rakouského Podunají. Jim pak byla přidělena uprostřed zdejších lesů půda k postupnému obdělávání a osídlení. Původní jméno Gottfriedschlag (později Gothfridowitz) dostala ves po lokátorovi, který se jmenoval Gottfried (v překladu Boží mír).

Nejvýznamnější panské rody

První písemná zmínka o naší obci se nachází v zemských deskách z roku 1349. V roce 1464 má obec podle zápisu v Moravském zemském archivu 57 domů, z toho 44 pustých. Právě do tohoto roku spadala obec pod pány z Holštejna.

Dalšími významnými pány byl rod Gedeonů z Olešničky (1492–1574), kteří sídlili na místní tvrzi. O té je první zmínka v zemských deskách v roce 1480. Tito kotvrdovští vladykové byli v té době mocnější než jedovničtí, a právě po Oneši Gedeonovi Kotvrdovském z Olešničky je pojmenován rybník Olšovec. Poté, co rod Gedeonů opustil roku 1574 tvrz, stavení ztratilo sídelní funkci pánů, tvrz pustla a zůstal po ní jen název části obce „Na tvrzi“ (v blízkosti kaple). Od roku 1763 je panským rodem knížecí rod Salm-Reifferscheidt, kteří koupili Rájecké panství. Posledním majitelem do revolučního roku 1848 byl kníže Hugo Karel Eduard Salm-Reifferscheidt.

Indikační skica stabilního katastru z r. 1826

 

V roce 1830 postihla obec epidemie cholery. Ale i přesto se obec díky výstavbě nových ulic na panských pozemcích (ulice „Pánská“ a o pár let později ulice „Čechy“) do roku 1846 rozšířila na 112 čísel s 674 obyvateli.

Děti v té době chodívaly do školy do Jedovnic na faru, ale od roku 1864 se začalo provizorně učit v místní kovárně (dům č. 58).

Pozdější podoba kovárny ve 40. letech

 

Původní škola na dnešním místě byla slavnostně vysvěcena až roku 1874 (po dalších rozšířeních byla škola opět slavnostně vysvěcena v roce 1911, původní budova totiž nevyhovovala vysokému počtu žáků – téměř 190).

Původní budova školy byla bez učeben vlevo

 

V roce 1902 místní učitel Štěpán Fógl založil hasičský sbor a navrhl zřízení první knihovny. V roce 1907 nastoupil nadučitel Ladislav Kučera, který začal psát první obecní kroniku.

V roce 1908 byl vysvěcen křížek (u dnešní pošty), kde se lidé scházívali k pobožnostem, neb kaple zatím v obci nebyla.

 

První světová válka

Od roku 1914 bylo během první světové války celkem z obce odvedeno 124 mužů, což byla přibližně 1/3 mužů z obce. Na frontách v Itálii, Francii, Polsku a Rusku celkem padlo 23 našich občanů. Během války např. žákyně pletly šály vojákům na frontu a občané pořádali různé sbírky pro vdovy a sirotky. V roce 1915 se v obci ubytovalo 25 uprchlíků z Itálie. 29. října 1918 byla žákům ve škole oznámena zpráva o konci války, žáci byli propuštěni domů, aby to řekli rodičům. Většina vojáků se vrátila do vánoc domů. Ti, co skončili na ruské frontě, měli návrat složitější a vrátili se až v roce 1921 přes Vladivostok. To byl případ např. občana Aloise Kunce, který si po návratu ve svém domě otevřel obchod.

Obchod v domě č. 57

 

Období První republiky 

Roku 1920 byla založena tělovýchovná jednota Sokol.

Roku 1921 jeli místní žáci uvítat „tatíčka Masaryka“ k Punkevním jeskyním.

V roce 1922 byla zahájena autobusová doprava z Jedovnic do Vyškova. Od roku 1925 v obci svítí elektrické lampy a bylo instalováno i osvětlení do školy.

O panský dvůr se starala od roku 1926 rodina Zezulákova (p. Zezulák byl hospodářský úředník dosazený z rájeckého panství).

Panský, později „Zezulákův“ dvůr z pohlednice poslané v 20. letech

 

V roce 1927 postihla obec blesková povodeň, zatopeny sklepy a protrhnuty hráze rybníků. Roku 1928 byla vyhloubena první obecní studna.

V roce 1929 obec zakoupila 30 ha obecního lesa za 106 tisíc Kč.

Od roku 1937 fungovala v obci civilní protiletecká obrana státu a např. bezpečnostní službu vykonával obecní strážník.

„Obecní policajt“ Tomáš Kučera

 

15. listopadu 1938 byl položen základní kámen místní kaple na místě původní zvoničky.

Mše svatá u zvoničky roku 1928

 

Vzhled kaple v 60. letech

 

Hostinec v domě č. 190 zaslaný na fotografii r. 1921. Kříž (vlevo) byl zbudován na místě tragické události, kde zemřel projíždějící vozka z Jedovnic, kterému se splašili koně. Kříž byl na přelomu tisíciletí přemístěn do protějšího parku.

 

Druhá světová válka

Ta je zaznamenána v obecních kronikách až zpětně, jelikož obecní kroniky byly gestapem odvezeny do sklepení zámku Borotín. Hasičská kronika však byla uschována panem E. Zouharem v místní kapli. Právě místní kapli se podařilo z darů občanů dostavět za války a byla slavnostně vysvěcena roku 1942.

Interiér kaple s původním oltářem a s lavicemi po stranách

 

Tehdejší starosta P. Vašíček poslouchal během války tajně s celým výborem na úřadě zahraniční rozhlas. Díky němu nakonec nepadlo mnoho trestů na místní občany, neb se německým úředníkům vymlouval na své stáří, že špatně pochopil předpisy a nepředal informace občanům správně (např. ohledně povinného odevzdávání zásob potravin).

Za války v letech 1939 - 1940 byl postaven na místě starého hasičského skladiště dům pro obecní potřeby -  schůze a kanceláře (nynější obecní úřad).

Dům pro obecní potřeby, kde za války funkci starosty zastával Pavel Vašíček

 

V roce 1943 se do obce nastěhovalo 30 četníků z důvodu zřízení vyškovské střelnice. Snažili se místní udobřovat tím, že třeba nakonec k vystěhování nedojde, ale bohužel dne 1. 3. 1944 bylo nucené vystěhování zahájeno a skončilo 1. 9. 1944. Celkem 217 rodin muselo odejít do všech koutů celé Moravy, nejvíce se jich přistěhovalo do Jedovnic, Rudice a Krasové. Kdo si nesehnal bydlení sám, bylo mu přiděleno a lidé dvou neznámých rodin se tak najednou museli dělit o jeden dům.

V obci zůstalo deset rodin, z toho tři rodiny na lesní práci, jeden hajný, 1 rodina holičství, 1 rodina zajišťující autobusové spojení Kotvrdovice – Blansko a 4 rodiny na práce zemědělské.

Po vystěhování zabralo domy v obci německé vojsko. Na polích vojáci cvičili a jezdili auty, děly a tanky. Ploty a co se dalo v budovách od dřeva odtrhat, vojáci pálili.

Okupanti zřídili mimo jiné v naší obci i četnickou stanici v domě č. 197, jejímž velitelem byl hrubý četník Josef Schneider. Tento muž byl českého původu, ale oženil se s Němkou a přijal její jméno. Schneider udržoval pokutami a terorem lid ve strachu a hlídal i v nevlídném počasí, aby si lidé něco ze svých domovů bez povolení neodváželi. Ve sklepě dal Schneider vystavět vězení, do kterého zavíral podle vlastního uvážení lidi za malicherné přestupky. Druhý četník jménem Elbling, ač byl říšský Němec, byl slušný člověk a někdy ještě i upozornil, když se proti obyvatelstvu něco „šilo“.

Místní obyvatelé se k sobě chovali příkladně, nebylo zde udavačů, lidé poslouchali zahraniční rozhlas a sdělovali si navzájem jeho zprávy.

Matouškův mlýn z pohlednice z roku 1902. Tento starobylý válcový mlýn nad obcí (v okolí dnešního autovrakoviště) byl německými vojáky zničen. Kůlna mlýna byla roku 1949 přestavěna na garáž pro autobusy. Roku 1955 bylo zbouráno i toto zbylé stavení.

 

Poničený mlýn po druhé světové válce

 

Fronta v obci nebyla, okupanti rychle odtáhli před blížící se Rudou armádou, takže nebylo ani ztrát na životech. V Jedovnicích byl však zabit jeden kotvrdovický občan, který tam byl vystěhován. Okupanti drželi obec v moci až do poslední minuty. Před svým odchodem pálily písemnosti v národní škole, kde posléze vznikl požár. Oheň byl však přispěchavšími lidmi uhašen, takže nevznikla větší škoda. Němci odešli z obce 8. 5. 1945. Rudá armáda prošla rychle za nimi, nezdržela se tu.

Fotografie z osvobození 8.5 1945 ze sousedních Jedovnic

 

Do práce v Říši bylo povoláno z obce 19 mužů a jedna žena (dva se nevrátili, jeden jako invalida). 2. sv. válka si vyžádala v naší obci celkem 5 obětí (z toho jeden umučen v koncentračním táboře v Osvětimi). Po vystěhování se nevrátilo do obce celkem 39 rodin (154 lidí).

 

Období socialismu

Od roku 1948 v obci funguje mateřská školka, avšak s přestávkami a v různých prostorách (např. v sokolovně).

Rovněž od téhož roku je v obci zřízen obecní rozhlas.

V roce 1948 byl v obci první traktor s přívěsem, který si pořídil tehdy ještě soukromý zemědělec. V tomto roce byla také pořízena obecní strojní pračka. Naopak k velké nelibě místních byla zrušena pila u Matušků – jejich dcera vzpomínala, jak hrubě jim bylo zabaveno nářadí a co nebylo možné odvézt, bylo před jejich očima rozbito. Stejně tak lidem chybělo skvělé pekařství pana Šurého v domě č. 152, místní obchody zásobovaly od roku 1955 jen blanenské pekárny.

Z řemesel bylo v obci kovářství a 2 kolářské dílny, dále byla v obci holírna v č. 64.

V tomto období mnoho žen navázalo na tradici domácí výroby sítí a začaly doma pro brněnský závod S.K. Neumanna síťovat záclony, rukavice, nákupní tašky atd. V době nezaměstnanosti síťovali i muži a byl to často jediný pramen obživy.

Při stavbě nové asfaltové silnice v r. 1948 (do r. 1951) bylo souběžně se silnicí položeno hlavní kanalizační potrubí. Vodovod do školy byl zbudován v roce 1951, kdy bylo započato stravování dětí.

Obecní brigády, v pozadí selská usedlost s doškovou střechou č. 18.

 

Roku 1948 byl v obci založen spolek zahrádkářů.

V roce 1949 byl slavnostně odhalen pomník obětem 1. a 2. světové války před budovou tehdejšího MNV (místní národní výbor). Šlo o velkou slavnost pořádanou k 600. výročí obce. K tomuto výročí obec zorganizovala sjezd rodáků a vydala historickou publikaci V. Průchy.

Při slavnostním odhalení pomníku obětem 1. a 2. světové války položili pozůstalí k pomníku věnce a byly předneseny slavnostní projevy

 

Detail z jízdy šohajů kolem dřívějšího rybníku Kuchyňka (dnešní park) k 600. výročí trvání obce, v r. 1949

 

V roce 1953 zřídili členové místního Československého červeného kříže stanici první pomoci (v přízemí budovy dnešního úřadu).

V roce 1954 došlo v lesích za Kotvrdovicemi k tragické havárii vojenského letounu Avia CS -199, při níž zemřel pilot a jeho žák. Během seznamovacího obletu letištního prostoru došlo k prudké změně počasí a posádka vlétla do sněhové přeháňky. Letoun pod ostrým úhlem narazil do lesního porostu a zřítil se kolmo do lesa. Z kráteru vyčnívaly zprohýbané trubky a části plechů. Na stromě se zachytil kus křídla a padák. Jako první přiběhla k havárii skupinka místních malých vyděšených kluků, poté se začali sbíhat další lidé. Jak dorazili vojáci, museli všichni z místa havárie pryč.

Pomník v lese leteckému učiteli Jaroslavu Sigmundovi (+16.4 1954)

 

V roce 1955 byla v obci otevřena prodejna se střižným, konfekčním, železným a galanterním zbožím (první televize v obci). Krom této prodejny tu měla Jednota další dvě prodejny potravin a dvě pohostinství (U Plisků a U Pásků).

Prodejny Jednoty v padesátých letech

 

Pohostinství u Plisků s rybníkem Kuchyňka v 50. letech

 

Další rybníček využívaný ke koupání byl naproti dnešnímu obecnímu úřadu (zavezen 1973)

 

Rovněž v roce 1955 začala tradice vítání občánků. Ženy z výboru chodívaly poblahopřát novému občánkovi přímo domů.

V roce 1956 se konala ustavující schůze místního JZD, mnoho zemědělců se však dlouho bránilo vstupu do JZD, někteří až do svého stáří.

V roce 1958 bylo slavnostně otevřeno fotbalové hřiště.

V roce 1961 byla dokončena stavba kravína (bohužel hned po otevření byly zjištěny vážné závady zaviněné projektanty a stavba musela být přebudována).

V roce 1966 byla slavnostně otevřena sokolovna. Při stavbě pomáhali mnozí občané, jak žáci, tak důchodci, je evidováno 50 tisíc brigádnických hodin. K této události byl pořádán i druhý sjezd rodáků, na který se jich sjelo až 700. Při příležitosti sjezdu byla vydaná publikace Paměti obce Kotvrdovice od V. Průchy a F. Alexy.

Stavbu sokolovny prováděli v 60. letech místní občané

 

V roce 1970 dokončilo místní JZD stavbu čtyř bytovek, aby si tak zajistilo chybějící pracovní sílu. Neb místní lidé o práci v neprosperujícím JZD zájem neměli, raději dojížděli do průmyslových závodů do Blanska a Adamova. V roce 1973 došlo ke sloučení JZD Kotvrdovice, Jedovnice, Vilémovice, Krasová, Lažánky, Rudice. Od roku 1974 JZD využívá nově zřízené práškovací letiště za ulicí Žleb. V roce 1987 byla živočišná výroba v místním družstvu zrušena a místo toho bylo v prostorách zřízeno středisko dopravy.

Od roku 1973 funguje v obci pošta.

Od roku 1974 byla provozována masna v budově pohostinství U Plisků.

Roku 1977 byl vybudován rybník na Žlebě.

Téhož roku probíhala i přestavba rybníku Kuchyňka na vodní nádrž. Vodní plocha se začala zavážet (odpad tam vozili i ze slévaren ČKD Blansko) a v roce 1980 na místě vzniklo parkoviště, které bývalo během kulturních koncertů a tanečních zábav v sokolovně velmi přeplněné. Vodní nádrž ale neplnila svou funkci a představu koupaliště, neb voda z nádrže prosakovala. Po zřícení betonových panelů při průtrži mračen byla roku 1984 přebudována na menší hasičskou nádrž (na místě dnešního jezírka).

V roce 1978 místní sportovci využívají tenisové hřiště u sokolovny a od roku 1989 nohejbalové hřiště U Brány.

V osmdesátých letech hostila sokolovna několik koncertních vystoupení populární hudby (Václav Neckář, Michla David, Věra Špinarová, Waldemar Matuška a Olga Blechová, Petra Černocká).

Koncert Václav Neckáře v sokolovně v roce 1981

 

V roce 1981 zorganizoval turistický oddíl TJ Sokol poprvé lyžařský přejezd Krajem pod Kojálem (turistický oddíl založen r. 1975).

Sbor pro občanské záležitosti byl v obci velmi činný, pořádal např. masopustní průvod obcí.

Masopustní průvody koncem 60. let a v 70. letech pořádal místní Československý červený kříž. Po několikaleté odmlce pak masopust obnovil v roce 1987 Sbor pro občanské záležitosti, jenž pořádal i večerní pochovávání basy.

 

Kub důchodců zase pořádal např. akce jako Křeslo pro hosta, kdy pozval slavné rodáky – vynálezce J. Daňka a hudebního skladatele Z. Zouhara.

Mezi tehdy povinné oslavy však patřil hlavně prvomájový průvod, kdy se s prapory chodilo pěšky do Jedovnic před tamní MNV

 

Svaz invalidů vzniklý v roce 1988 obnovil starou tříkrálovou tradici se sbírkou.

Hromadné vyvážení odpadu pomocí popelnice funguje v obci od roku 1988 (do té doby fungovaly pro ukládání pevného odpadu dvě skládky napravo od silnice směrem do Jedovnic).

 

Období demokracie

Po 17. listopadu 1989 o dění ve státě a o činnosti nově vznikajícího občanského fóra informovali studenti brněnských vysokých škol prostřednictvím plakátů, které rozváželi po vesnicích.  Po prvních komunálních volbách v roce 1990 se naše obec po deseti letech osamostatnila (od roku 1980 spadala pod Jedovnice). Do čela obce byl zvolen za stranu ČSL jako starosta Alois Kunc. Všechny volební programy se tehdy shodovaly na vybudování vodovodu, plynofikaci obce a rozvoj podnikání v obci. Mnohé spolky zanikly (SSM, pionýr), jiné vydržely dodnes nebo změnili název (TJ Sokol na TJ Rakovec) a vznikaly v obci spolky nové jako např. letecký klub nebo skautský oddíl či Orel.

Od roku 1993 obec začala samostatně hospodařit s lesem, téhož roku byla přerušena stavba pekárny, kterou nový majitel chtěl postavit na místě starého „dvora“, ale bohužel jeho firma zkrachovala.

Od roku 1994 mohou místní děti navštěvovat v místní škole i pobočku SZUŠ Blansko. Mezi její žáky např. patřil Martin Burda, který získal v roce 2003 titul mistra republiky ve stepu.

V roce 1995 proběhlo zkolaudování plynovodu a vodovodu.

Téhož roku zahájil svou činnost místní letecký klub a uspořádal na letišti 1. letecký den.

Od roku 1996 dochází děti do mateřské školy do nové přístavby školy.

V roce 1997 byla opravena hráz na dolním rybníku a zbudován bezpečnostní přeliv.

Svou činnost v roce 1997 zahájila Hospůdka u Surfu, kde pořádali hudební večery Eva a Vašek, na které se sjížděli autobusy z celé České republiky.

V hospůdce u Surfu (bývalé pohostinství u Plisků) pořádal Sbor pro občanské záležitosti např. pochovávání basy

 

V roce 1999 byla podepsána smlouva s partnerskou obcí Aschheim (nedaleko Mnichova). S přáteli z Aschheimu seznámila pana starostu Aloise Kunce jeho kolegyně z SPŠ Jedovnice paní Přikrylová. Tato občanka z Krasové se poznala se svými německými přáteli v roce 1968, kdy odjela na dovolenou do Bulharska. Tehdy po srpnovém vpádu vojsk varšavské smlouvy přestaly jezdit na týden vlaky a právě oni se tam postarali o to, aby tam měla nečekaně další týden kde a z čeho žít. Takže i zde se po letech potvrdilo pravidlo, že vše špatné k něčemu dobré.

K výročí 650. let od založení obce byl uspořádán sjezd rodáků, kulturní program probíhal na zahradě Hospůdky u Surfu, na fotbalovém hřišti proběhla první soutěž Kotvrdovský bodyguard.

Od roku 2001 zajišťuje oblastní charita Blansko v obci tříkrálovou sbírku.

V roce 2003 zahájila nově zbudovaná čistička odpadních vod na dolním konci zkušební provoz. V tomto roce byla rovněž otevřena nová knihovna v podkroví přístavby mateřské školy.

Rok 2002 byl počátek dívčí kopané.

V roce 2004 byl slavnostně otevřen park uprostřed obce, kam obec Aschheim darovala jasan a příspěvek na altán přátelství.

Původní podoba parku, kde se do r. 2011 nacházelo i dílo od rodáka J. Musila s názvem Odolnost

 

Od roku 2005 používá obec vlastní znak a prapor (více informací v samostatném odstavci) a téhož roku je založen v obci spolek Orel.

Vzhled obecního úřadu před rekonstrukcí provedenou v roce 2005. Vzrostlý smrk, který se pyšnil jako nejvyšší vánoční strom v okolí, byl skácen v roce 2015.

 

V roce 2006 dostala budova školy moderní fasádu.

Od roku 2009 spojuje naši obec s obcí Jedovnice stále frekventovaná cyklostezka.

V roce 2009 obnovila místní chasa tradici krojovaných hodů (naposledy byly v obci krojované hody v roce 1992 a 1993)

V roce 2010 provedl Lidový spolek péče o německé válečné hroby exhumaci pěti těl z válečného hrobu u místní kaple. Tělesné pozůstatky německých vojáků byly převezeny do Památníku obětem 2. světové války v Chebu.

Od roku 2002 soutěží v kopané za TJ Rakovec i ženské družstvo.

V roce 2011 obnovila kulturní komise ve spolupráci s Orlem masopustní průvod, o rok později i s večerní zábavou a pochováváním basy.

V roce 2012 byla slavnostně otevřena naučná stezka Kotvrdovice dávné a současné.

Od roku 2013 slouží postupně mnoha mladým rodinám dva obecní sociální byty za obecním úřadem.

Rovněž od tohoto roku baví své diváky z blízka i z dálky ochotnické Divadlo Srdcem, které se právem pyšní zprovozněným otočným jevištěm. Místní chasa se pro změnu od toho roku pyšní svými obnovenými podhoráckými kroji.

Od roku 2014 obec používá přistavěné prostory u budovy pošty k uskladnění zahradní techniky a jako zázemí pro obecní zaměstnance.

Kvůli stále nedostačující kapacitě místní MŠ obec zřídila dětskou skupinku v přízemí školy, která pomáhala rodinám do roku 2020.

V roce 2016 obec zbudovala multifunkční hřiště (na místě bývalého tenisového hřiště), které se díky své otevřenosti těší velké oblibě.

Rovněž téhož roku obec nechala obec nainstalovat lanové průlezky na lesním hřišti U Brány, které je od té doby častým cílem výletů rodin z okolí.

V roce 2018 se po 28 letech v obci vystřídalo vedení, které spolu s místními skauty uspořádalo důstojnou oslavu k 100. výročí vzniku Československé republiky v místním parku, ve kterém byla zasazena slavnostně a symbolicky všemi spolky lípa.

V roce 2019 k 30. výročí sametové revoluce skauti slavnostně umístili v parku „Lavičku svobody“.

V roce 2020 byla zkolaudována u hřiště další nová ulice.

V roce 2021 byly slavnostně otevřeny další dva obecní byty.

V roce 2022 došlo k další změně ve vedení obce, která téhož roku na podzim zřídila obecní ovocný sad za letištěm.  

Prodejna VaFo na dolním konci ukončila svůj provoz. Nově však v létě 2022 vznikla prodejna v bývalé Hospůdce u Surfu. Prodejna COOPu byla téhož roku přemístěna do nově vystavěné budovy.

V areálu po JZD vznikl průmyslový areál, kde se vystřídalo od roku 1990 mnoho firem. Od roku 1998 zde sídlí firma BeF Home a od roku 2003 firma Ševčík HYDRO.

 

Obecní znak a prapor

Popis znaku, který byl zhotoven v roce 2005 dle návrhu Ing. Josef Plcha:

V stříbrném štítě s černou, pěti stínkami oddělenou patou listnatý strom (lípa) barvy přirozené z paty vyrůstající, v černém poli červené srdce černou trnovou korunou opásané, kolem srdce zlatý lem s paprsky.

Základní koncepce znaku vychází z erbu rájecké větve Rogendorfů, stříbrný štít s černou patou vychází z tinktur erbu Gedeonů Kotvrdovských z Olešničky, figura listnatého stromu vychází z nejstarší známé obecní pečeti z roku 1680, dělení cimbuřím je symbolem kotvrdovické tvrze doložené v pramenech 16. století. Srdce je obecným symbolem lásky, totéž doplněné o trnovou korunu (symbol utrpení) a zlatý lem s paprsky (svatozář) je křesťanským symbolem Nejsvětějšího Srdce Páně, jemuž je zasvěcena místní kaple.

 

 

Kaple Božského Srdce Páně

Kaple se začala stavět v roce 1938 vedle stávající zvoničky a byla dokončena za II. světové války. Slavnostní svěcení proběhlo 30. srpna 1942. Kaple je zasvěcena Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu neboli Božskému Srdci. Stavbu financovali a provedli svépomocí místní občané. Za války došlo k zabavení zvonu pro válečné účely. V roce 1946 byl slavnostně vysvěcen nový zvon na počest návratu obyvatel do obce.

Původní oltář byl dřevěný a byly v něm dle farní kroniky uloženy ostatky sv. Theodora a sv. Urbana.

V roce 1966 byla provedena přístavba presbytáře a sakristie podle návrhu architekta Ivana Noska (pozn. dle jeho návrhu však chybí nainstalovat reflektory do proskléné části nad oltářem, jenž by během mše svaté svítily vzhůru k nebi). 

Nejvzácnější a nejobdivovanější je oltářní obraz s názvem Božské srdce od Mikoláše Medka. Byl namalován v roce 1970 na objednávku tehdejšího jedovnického faráře Františka Vavříčka, který tento obraz dostal od malíře darem. Hlavní motiv je vytvořen spojením tří symbolů – Ježíšova srdce, kříže a trnové koruny, a je doplněn znakovým vyobrazením jedenácti nástrojů Ježíšova umučení. Do kaple byl obraz instalován až 6 let po Medkově smrti, a to roku 1980.

Další úpravy kaple proběhly v roce 1987, kdy byl podle návrhu architekta Ludvíka Kolka upraven interiér presbytáře (nový obětní stůl, ambon a svatostánek).

Významnou úpravou je plastika srdce na předním průčelí kaple. Plastika byla zhotovena a vysvěcena v červnu 2014 podle návrhu mezinárodně uznávaného umělce Jana Koblasy.  Modrou barvu umělec zvolil jednak jako barvu vyjadřující naději a jednak touto barvou projevil svou úctu k Panně Marii. V kapli jsou od J. Koblasy i boční světla znázorňující Boží Trojici.

V roce 2017 byla za finanční podpory Jihomoravského kraje opravena střecha a naistalována nová věžička podle návrhu již zmíněného architekta Ivana Noska.

Mše svaté se v kapli slouží každý čtvrtek a každou čtvrtou neděli v měsíci (v době adventní jsou navíc roráty). Aktuální informace naleznete na stránkách farnosti Jedovnice.

Instalace nové věže v roce 2017

 

 

Významné osobnosti obce Kotvrdovice

 

 

Josef Daněk – vynálezce

Datum narození: 8. 4. 1920

Datum úmrtí: 29. 5. 2001

• vynalezl jako technický pracovník u národního podniku Kovolis železniční samočinnou tlakovou brzdu ‚DAKO‘ a získal tak v roce 1952 patent za zdokonalení ventilu, který je hlavní součástí brzd a zajišťuje plynulé brzdění celé vlakové soupravy

• za svůj vynález obdržel v roce 1957 státní cenu Klementa Gottwalda

 

RNDr. Míla Tomášová – spisovatelka

Datum narození: 24. 9. 1920

Datum úmrtí: květen 2001

• zabývala se náboženskou a jogistickou filosofií
• knihy: Za čas a prostor, Třpyt prázdna, Světlo svědomí a sbírka básní Průzračný svět

 

Prof. Zdeněk Zouhar – hudební skladatel

Datum narození: 8. 2. 1927

Datum úmrtí: 18. 11. 2011

•  výběr z jeho skladeb: Skladby orchestrální (Blanenská suita), jevištní díla (balet Dvě sestry), skladby komorní, chrámové skladby (Kristus vítězí), vokální hudba (Lidové písně z Jedovnicka)
•  pro svou rodnou obec složil Kotvrdovický pochod (uloženo na oú)
•  propagátor díla Bohuslava Martinů
•  jeho syn prof. Vít Zouhar je také skladatel, vyučuje na Univerzitě Palackého v Olomouci

 

 

Josef Musil – výtvarný umělec a major čs. armády

Datum narození: 25. 9. 1928

Datum úmrtí: 2014 v Hranicích na Moravě

• jeho úspěšná řezbářská díla Srdce, Strom naděje, Jeskyňky a Povodeň zdobí lázně Teplice nad Bečvou, v Krnově stojí velké dílo Hořící pochodeň a některá jeho díla jsou v zahraničí (Holandsko, Německo, Rakousko, Anglie a USA).

Manželé Musilovi od roku 1993 úspěšně provozovali soukromou galerii M+M v Hranicích n. M.

 

• v kotvrdovickém parku byl dříve vidět jeho dřevoryt Odolnost a jeden jeho další exemplář zdobí zasedací místnost na obecním úřadě

Dílo „Odolnost“ odolávalo v místním parku do r. 2011

 

• jeho syn Jiří – krasobruslař, emigroval s partnerkou Annou Pisanskou v r. 1980 do Londýna, r. 1982 získali prvenství na mistrovství světa profesionálů

Jiří Musil a Anna Pisanská – mistři světa v krasobruslení 1982